Využití vyčištěné odpadní vody pro zálivku.
Využití vyčištěné odpadní vody pro zálivku se zaměřením na evapotranspiraci vody a využití aktivní biomasy.
Splaškové odpadní vody vznikající provozem domácností nemusí být jen nepříjemným odpadem. Mohou se stát hodnotnou surovinou. Podmínkou však je, aby byly dokonale biologicky vyčištěny za striktně aerobních podmínek.
Moderní čistírny odpadních vod pracují na principu odstranění organických látek z odpadní vody pomocí aerobních ( kyslík dýchajících) mikroorganizmů ( biomasy- aktivovaného kalu). Tento proces probíhá i v přírodě (samočištění povrchových vod), v domovní čistírně je však tento proces velmi intenzivní. Aerobní mikroorganizmy využívají organické látky z odpadní vody jako potravu a tím je z vody odstraňují. Účinnost odstranění organických látek záleží na množství a druhovém složení mikroorganizmů a dosahuje až 98 %. Současně dochází k eliminaci patogenních zárodků. Vyčištěná voda je bez zápachu a zákalu, je nasycená kyslíkem a nemá žádný negativní vliv na životní prostředí. Naopak. Voda je „živá“, obsahuje živé aerobní mikroorganizmy, které ve svrchní části půdy dále žijí, množí se a spoluvytvářejí velmi potřebný půdní humus. Zálivka vyčištěnou odpadní vodou má oproti zálivce vodou z vodovodu nebo studniční několik výhod. Teplota je vyšší, voda neobsahuje chlor, naopak obsahuje aerobní mikroorganizmy příznivé pro půdní mikrofloru. Zavlažovaný trávník má sytě zelenou barvu, je hustý a bohatý na druhy rostlin. Půda obsahuje mnohem víc půdních organizmů a živočichů od mikroorganizmů po žížaly.
Na snímku je patrný rozdíl mezi zavlažovaným a nezavlažovaným trávníkem.
Význam evapotranspirace
Pokud vyčištěnou vodu neodvedeme do toku, nebo ji nevypustíme do vod podzemních, ale přivedeme ji ke kořenům stále zelených keřů a stromů, dojde k odpaření větší části vody přes rostlinu do ovzduší. Tento jev se nazývá evapotranspirace vody. Zadržíme vodu v krajině a pomůžeme tak nejen své zahrádce ale zlepšíme i vodní poměry v širokém okolí.
Zálivku s efektem evapotraspirace je možné provádět i v zimě. Je však nutné zvolit rostliny, které vodu přijímají i v době vegetačního klidu. Jsou to zejména stále zelené keře a dřeviny. Například ze čtyř běžných metrů vzrostlého živého plotu ( 6-ti letý zerav, cypřišek) se za den odpaří až 120 litrů vody – a to i v zimě !
Vhodné druhy stále zelených rostlin
Jedle (Abies) , borovice (Pinus), smrk (Picea) , jalovec (Juniperus), cypřišek (Chamaecyparis), zerav (Thuja), tis (Taxus), cedr (Cedru),metasekvoj (Metasequoia),Cesmína (Ilex)), dříšťál (Berberis buxifolia, B.gagnepainii, B. julianae, B.candidula), kalina (Viburnum rhytidophyllum, V. x pragense), lýkovec (Daphne arbuscula, D. blagyana), masoplod (Sarcococca), skimia (Skimmia), tlustoblizník (Pachystima), zimolez (Lonicera nitida, L. pileata). Barvínek neboli brčál (Vinca), bobkovišeň (Prunus laurocerasus), brslen (Euonymus fortunei), hlohyně (Pyracantha), levandule (Lavandula), mahónie (Mahonia), mahóniodříšťál (Mahoberberis), skalník (Cotoneaster salicifolius, C. dammeri), tlustonitník (Pachysandra), zimostráz (Buxus).
Využití přebytečné biomasy
Každý den se v bioreaktoru vytvoří cca 30 g přebytečné biomasy (hygienicky stabilizovaného aktivovaného kalu) na jednu osobu. Biomasa je sice až ze 70% mineralizovaná, přesto však obsahuje množství živých aerobních (kyslík dýchajících) mikroorganizmů ( bakterie, prvoky,vířníky, myceliová vlákna). Pokud se tyto organizmy dostanou v živém stavu do půdy nebo kompostu významně se podílí na procesu humifikace. Humifikace je pomalý proces přeměny organických látek ze zbytků rostlin a živočichů na anorganickou hmotu – půdní humus. Humus je velice stabilní hmota s neocenitelnými vlastnostmi. Půda bez humusu nezadržuje vodu, umožňuje půdní erozi a neváže hnojiva.
Je politováníhodné, že názory mnoha odborníků nepřikládají využití biomasy žádný význam, nebo ji dokonce považují za nepřípustnou. Požadují striktní likvidaci biomasy jako nebezpečného odpadu a požadují zařazení membránových filtrů a chemickou úpravu vyčištěné vody včetně dezinfekce chlorem.
Technické možnosti zálivky
Vzhledem k tomu, že v biologicky vyčištěné odpadní vodě se mohou ( ve výjimečných případech) vyskytovat i patogenní organizmy, nedoporučujeme provádět zálivku obvyklým způsobem, to znamená rozstřikováním do vzduchu.
Jednoduchým způsobem lze zálivku provést pouhým položením potrubí (hadice) na místo které chceme zavlažovat. Podle potřeby pak hadici přemísťovat po pozemku. Tímto způsobem lze zálivku provádět i v zimě ( pod sněhem). Pouze je nutné potrubí vést tak, aby po skončení čerpání nezůstal tzv. „pytel“ a hadice nezamrzla.
Pro zavlažování živého plotu nebo větší plochy se osvědčilo použití děrovaného potrubí uloženého na povrchu, nebo těsně pod povrchem terénu. Doporučujeme použít plastové flexibilní drenážní potrubí o průměru 50 nebo 63 mm. Další možností je do trubek délky cca 50 cm z pevného materiálu například polypropylenu (PP), polyetylenu (PE) nebo PVC o průměru 40 nebo 50 mm vyvrtat otvory velikosti 8 mm ( v dolní polovině trubky) v rozteči cca 10 cm. Trubky se mezi sebou spojují flexibilním potrubím, tak aby bylo možné vytvářet oblouky. Potrubí můžete zakrýt ( z estetických důvodů ) slabou vrstvou mulčovací kůry, nebo oblázky. Pro zimní provoz je důležité uložit potrubí tak, aby nemohly vzniknout tzv. „pytle“ a voda nemohla v potrubí zamrznout.